Poslední kolo ZKS západ vyšlo na neděli 26. března. Tedy v den, kdy se měnil čas na letní. Kapitán družstva Pavel Trubačík (toho času vzorně se starající o čerstvě narozeného potomka) zajistil hráče, a vše na dálku řídil (včetně nočního zajištění náhrady za ošetřovatele Petra Koběrského), takže jsme se mohli v neděli ráno sejít u Sokolovny a zahájit přesun do Pravčic. Posádka zkušených pardálů pilotovaná panem Bernatíkem s navigátory Vavruškou, Blahou a Krčou vyrazila jako předvoj. Posádka pilotovaná mnou musela čekat na jistého opozdilce… Následoval zrychlený přesun po dálnici a už brzdíme u Obecního úřadu. První posádka nikde, domácích hráčů chvíli před devátou taky zrovna moc nebylo – hold změna času. Byli jsme přátelsky přivítáni se všemi poctami včetně roztaženého obecního praporu a něco mi říkalo, že je třeba prověřit, kde je první polovina našeho družstva – snad nejeli k Pravčické bráně… Nejeli, byli tak okouzleni zdejším kostelíkem a školou, že pořád jezdili dokola hledaje marně Obecní úřad. Nakonec se nám podařilo je navést správným směrem a s lehkým zpožděním jsme zasedli k šachovnicím.
Jako první skončil svou partii Lubomír Bernatík, když po dohodě přijal remízu od svého soupeře. Před jedenáctou hodinu jsem získal celý bod já, když se soupeř po materiálních ztrátách vzdal. Další půlbod přidal Tomáš Lajsek, když také přijal od svého soupeře nabídku smíru. Ostatní partie se vyvíjely celkem pomalu, a tak jsem vyrazil na obhlídku okolí a sběr zdejších kešek. Po návratu do sálu jsem zjistil, že Jožka Burda remizoval a Radek Němec dostal mat. To bylo pro mě velkým překvapením, protože jsem očekával spíše spadlý praporek… Partie Milana Krči vždy vnímám jako pomalou poziční bitvu, ze které nakonec Milan vyrazí do útoku. Trochu jsem na to spoléhal, ale v neděli tato plíživá bitva skončila remízou. Petr Blaha soupeře přehrál a získal další cenný bod. Za stavu 4:3 dlouze dohrával svoji partii Tonda Vavruška a byla radost to sledovat. Napřed odvrátil útok na svého odkrytého krále, získal pěšce v týlu dámského křídla svého soupeře, vyměnil dámu a vyrazil přesně podle pouček s králem do centra podpořit spojené volné pěšce. Soupeř mezitím kladl houževnatý odpor, ale Tonda byl pozorný a všechny hrozby viděl. Následující fotka ukazuje situaci na šachovnici dva tahy před koncem.
Výhra 5:3 byla sice těsná, ale odjížděli jsem domů spokojení a v dobrém rozmaru. Celkově Déčko skončilo letos v soutěži na 8. místě z 12ti účastníků. Hodnotit si tento výsledek netroufám, to rád přenechám Pavlovi Trubačíkovi, kterému patří velké díky za kapitánování družstva v této sezóně!
David Lukaštík